Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok 2020 byl po všech stránkách velmi specifický. Pro každého jinak. Vyšly také mraky dobré hudby. Co uplynulých dvanáct měsíců dalo a vzalo lidem? A jaký je TOP 5 desek roku 2020? Ptali jsme se dnes Tomáše Mládka z labelu Pushteek a kapel FLOWERS FOR WHORES a REPELENT SS, Marka Šmerdy z CRADLE OF FILTH a TITANIC, Honzy Šamánka z Radia Wave a kapel V0NT, PROTIJED a TALK=TROUBLE, Jardy Haže z PERFECITIZEN, Tomáše Mitury ze SNĚTI a VOLE a konečně i Františka Březiny, který vydává pod hlavičkou Magick Disk Musick a pořádá festival Magick Musick. Děkujeme moc za hodně různorodé tipy žánrově od vymydleného trap rapu až po ten nejprohnilejší black punk.
Tomáš Mládek (label Pushteek, FLOWERS FOR WHORES, REPELENT SS)
Jsem vděčnej za to, že proběhnul druhej Pushteek fest v brněnským Kabinetu MÚZ, kde vystoupili exkluzivně BAPTISTS z Kanady a to ještě před prvním lockdownem. Stejně tak jsem stihnul koncerty AGNES OBEL v Praze Divadle Hybernia a kanadský straight edge all stars Change v Praze na Půlce. Pak se stalo to, co jsme - do tý doby - četli jen ve sci-fi novelách. Během tří týdnů se podařilo neviditelnou rukou poslat populaci planety do domácího vězení. Nebudu tady psát recenzi na systém a Covid-19, jehož tužší verzí jsem si prošel. Jistý je jedno; virus, respektive agenda okolo něj mi vzala práci a spekuluju s variantou, že možná navždy. Pokud se vrátí možnost jezdit opět na turné, už nikdy to nebude stejnej model, jakej sme znali před rokem 2020. Až dojemnej support Pushteek labelu ze strany fans, práce na stavbě a posléze u filmu mi pomohly přežít rok 2020 a daly sílu pokračovat dál. Hned na začátku roku 2021 vyjdou dva nový releasy I AM PENTAGON a FLOWERS FOR WHORES. Obecně jsem přesvědčenej o tom, že nahrávky, který vyjdou jako obraz nový epochy, bez ohledu na žánr, budou mít větší hloubku a hudba opět zasáhne mysl a představivost.
Mých pět top 2020 releasů na vrcholech žánrů: R.A. THE RUGGED MAN - All My Heroes Are Dead (Nature Sounds). To, že masterpiece Legends Never Die lze pokořit lusknutím prstu, dokazuje R.A. na dokonale vyváženým albu, kde se míchá politika, zábava, PC nekorektnost, boom bap, živý nástroje a kulometná dikce. Nechyběj ikony jako Immortal Technique, Chuck D, Vinnie Paz, A.F.R.O., atd.
CEREMONIAL BLOODBATH - The Tides of Blood (Sentient Ruin Laboratories). Členové Grave Infestation a Nightfucker. Neandertálskej death metal opět z Kanady. Ucpaný umyvadlo. Primitivní včelíny. Obal evokující scénu z Hellraisera II.: "Navrhuji operaci!"
MOGWAI - Zerozerozero (BC kapely). Další skvělej soundtrack od Skotů Mogwai. Bez těhle kytarovejch ploch a magickýho piána by měla tahle dokonalá drogová honička Stefana Sollimy podle příběhu Roberta Saviana, jen poloviční efekt. Navíc, pokud jste nahrávku pořídili přímo z bandcampu kapely, podpořili jste charitu "Help Musicians" a NHS.
LIFE FORCE - Hope And Defiance (New Age Records). Jedna z nejlepších straight edge hard core kapel současnosti působí v Texasu. Na kytaru hraje Matt Fletcher ze Shai Hulud a pokud miluješ New Age Records, víš, co očekávat! V Outfront navíc hostuje Tim McMahon z Mouthpiece! "This has always been compliance. Every pill, every drug, every drink. So instead I stand in defiance. Social pressure won’t change how I think."
MISERY SIGNALS - Ultraviolet (Basick Records). MisSigs oživili mrtvej žánr s grácií, která maže čas. Původní zpěvák Jesse Zaraska, král temnoty, ve který nejde nic podle plánu, jako v jeho knize Old Ghosts and Three Short Stories, vrátil MisSigs všechno, co chybělo na Absent Light. Tohle je zlatá éra metal core. Žánru, kterej zemřel s Bird of Ill Omen!
Marek Šmerda (CRADLE OF FILTH, TITANIC)
Šel bych na to v opačném gardu. Dává mi to tak větší smysl v rámci časové osy. Co mi rok 2020 vzal je vzhledem k povaze mého zaměstnání asi jasné. Z koníčku, který v mnohém naplňoval a stále naplňuje můj život, se v posledních letech stala práce na plný úvazek. Díky epidemii to s kulturou na mezinárodní úrovni řádně zamávalo a všechna naplánovaná turné s CRADLE OF FILTH byla buď zrušena nebo přesunuta. Totéž se týká i letních festivalů.
Energii jsme proto vložili do tuzemských koncertů a festivalů s TITANIC, které jsme si náramně užili. Nicméně i tomu je od loňského záři konec a já osobně zatím nevidím v růžových barvách ani rok letošní. Po finanční a psychické stránce tedy žádná velká hitparáda.
Na druhé straně nastalá opatření a restrikce otevřela nový prostor ve formě nadstandardního množství volného času, kdy jsem byl schopen dokončit dlouhodobě odkládané projekty, na které by při velmi nabitém koncertním programu zbyl jen stěží čas a energie. V mém případě se to týkalo hlavně věcí kolem organizace domácnosti, což všichni známe (protékající dřez, špatně těsnící okna, nezaložené dokumenty, zkrátka obecný nepořádek).
Ani v muzice jsem se ale nenudil. Díky souvislejšímu času na cvičení jsem po mnoha letech zkusil trochu překopat a obohatit svůj styl a přidal do hry pár inovativních prvků. Také na přípravu nové desky CRADLE OF FILTH jsme “díky” COVID měli několikanásobně více času než obvykle, v podstatě téměř hotová je novinka INNER FEAR a slušná porce materiálu vznikla v mezičase i pro plánované album TITANIC. Navíc se mi rýsuje nový a velmi zajímavý projekt, který rozjíždím s muzikanty z ČR, o jehož detailech se dozvíte už brzy. Takže po tvůrčí stránce ten loňský rok nevnímám negativně.
No a protože se nařízení a omezení mimo jiné dotkla i vnitřních (uzavřených) sportovišť, která se snažím často navštěvovat, vytáhl jsem po velmi dlouhé době kolo a najezdil toho na něm víc než za posledních třicet let (což se v podstatě rovnalo nule). Pobyt v přírodě byl také o vyčištění hlavy od splínu z nastalé situace a zamyšlení, či spíše uvědomění, co je a není v životě podstatné a opravdu cenné. V době, kdy na následky koronaviru reálně umírají rodinní příslušníci nebo lidé, které jsme osobně znali, se těmto myšlenkám snad ani nedá vyhnout. Nejsou to hmotné statky, peníze nebo obecný luxus. Zdraví je to nejcennější, co máme, a v současnosti to platí snad čtyřnásobně.
Foto : Kyle Evans
TOP 5 alb 2020 Tady to bude za mě trochu složitější, protože osobně už vlastně novou muziku cíleně nevyhledávám (krom konkrétních doporučení od přátel). Vím, že si cokoliv mohu stáhnout z internetu, ale digitální formát mě příliš neoslovuje a už mnoho let preferuji domácí poslech z originálních nosičů (především vinylů). Takto si dokážu muziku opravdu vychutnat a přitom stále nacházím nové elementy i v nahrávkách starých přes třicet let, které jsem slyšel snad více než třistakrát. Nicméně úlohu mp3 úplně nezatracuji, beru to jako praktický formát například pro cestování, kterého ale ze zřejmých a zde zmíněných důvodů loni mnoho nebylo, což možná také přispělo k mojí absenci při sledování novinek. Celkově je to ale spíše apatie a možná trochu i revolta vůči přetechnizovanosti, uspěchanosti a virtualizaci společnosti a v neposlední řadě i obrovské nadprodukci, což se týká i hudebního odvětví. Takže já už se prostě za ničím nehoním, nemám potřebu naposlouchávat ty tuny nové muziky jen pro pocit domnělého hudebního přehledu, čímž netvrdím, že tomu tak dřív nebylo. Nechávám věci pomalu plynout, užívám si poslech starých klasik i (polo)zapomenutých klenotů. Následně po řádné selekci a zvážení pořizuji i tituly novější, tedy často se značným zpožděním, což mě ale absolutně netrápí. Když se tedy vrátím k původní otázce a vše zmíněné shrnu do jediné odpovědi, tak jsem dost možná ani 5 alb, která vyšla v loňském roce neslyšel a z toho mála co ano jsem příliš nadšený nebyl. Takže na můj TOP5 2020 se mě zeptejte tak za tři nebo pět let.
Letos to mělo být hodně hektické. Jen v květnu jsme museli zrušit minitour PROTIJED na Islandu, koncerty V0NT v Holandsku a Německu a výlet GATTACA na Miss The Stars Fest. Pochopitelně padnul i Fluff Fest, na který jsem se letos těšil, protože se podařilo zabookovat dost hodně zajímavých a různorodých kapel. Na druhou stranu jsem po 15 letech neustálého ježdění po koncertech díky nucené pauze měl čas si oddechnout, zalézt do brlohu, hodně skejtovat, nahrávat nějaké fieldy a dělat na nových věcech, ať už to byla připravovaná deska V0NT nebo nahrávka Cínovec mého projektu TALK=TROUBLE, která nakonec vyšla na Silvestra i na kazetě. V pokročilém stavu přípravy je taky nová kapela, navazující na GATTACA. Bohužel mi rok 2020 ale sebral dědu.
TOP 5 alb 2020 JAN TOMÁŠ – Saturn Gizeh Lynx. Dlouho očekávaná sólovka Honzy Tomáše (TOMÁŠ PALUCHA, MOTHER, T11, SÍTĚ) naladěná na ambientní vlnu nezklamala.
AXIS OF LIGHT – Axis Of Light. Králové ultramelodického špína blacku jsou zpět, konečně s delší samostatnou nahrávkou. Perfektní soundtrack k triumfální rytířské zteči středověkého hradu.
OILY BOYS – Cro Memory Grin. Vkusně nakombinovat přímočarý hardcore, postpunk a saxofony, to uměj snad jen Australani. Oily Boys se to povedlo skvěle a výsledek kupodivu není kočkopes, ale deska, která maká jak blázen. Je to stejná parta jako Low Life, kteří vydali skvělou desku vloni, takže laťka kvality zůstává vysoko.
DROPDEAD – Dropdead. Tahle deska sice dostává hejt, že to už nejsou 90s DROPDEAD, ale faktem je, že je to hit za hitem. Žádný pózy, jde se rovnou na věc. V jednoduchosti je síla. Já jsem spokojenej.
CINDER WELL – No Summer. Zatímco na předchozí desce Amelie Baker byly ještě slyšet dozvuky jejího působení v BLACKBIRD RAUM a spulupracovali na ní lidi z ARABROT nebo EKSTASIS, nové album NO SUMMER je již čistokrevný folk se vší vážností a bez kotlíkářského odéru.
Jarda Haž (PERFECITIZEN, JIG-AI)
Na počátku to vypadalo, že to bude super rok! Dodělávali jsme s PERFECITIZEN desku Humanipulation a čerstvě jsem nastoupil do JIG-AI, kde jsme ladili playlist, abychom se předvedli na domluvených koncertech všude možně. Třeba v Japonsku… No a pak se to nějak zvrtlo. 2020 celkově přiostřil názory a styl komunikace. Fake news a hoaxy jedou naplno. Průměrné IQ lidstva klesá vinou simplifikace a “nedostatku” času. Neochota poslouchat a hlavně naslouchat druhé straně. I když říkám, že 2021 bude oklepávačka a že 2022 bude velké nadechnutí a nejšťastnější rok vůbec, tak se obávám, že jsme na kraji mezilidské propasti a začínají nám trochu podkluzovat nohy... TOP 5 alb 2020 Těžko volit top5 top10 atd… Zvolím tedy to, co mi vyplavalo z mysli na první dobrou. Není to výsledek složitého analytického hloubání.
TOP 5 alb 2020
PERFECITIZEN - Humanipulation. Nechci, aby to vyznělo sebestředně, ale na této desce jsme nechali s klukama fakt hodně práce a jsme s ní maximálně spokojeni! Recenze i reakce fans z celého světa jsou pozitivní. No a taky jsme tento materiál vydali jako limitovanou nabušenou edici na vynilu (první “dospělý” vinyl, který jsem v životě nahrál). Je to důležitý milník, proto je Humanipulation v mém výběru.
IGORRR - Spirituality and Distortion. Mám rád žánry překračující, projekty, nahrávky, umělce. Tenhle mix je pro mě velmi chutný a uspokojuje mé metalové i elektrochoutky.
CONTRASTIC - Mamun. Tady nejsem objektivní. Miluju naprosto vše, co tahle sebranka talentovaných floutků a super lidi v jednom kdy vydala! Až bude mít Třísy revma, tak chci hrát v Contrastic. Opět hudební přesah a mix vlivů. Super záležitost!
YZOMANDIAS - Prozyum. Jakub je rap/trap přírodní úkaz! Prozyum je moderním mixem a výletem po všem, co tento celosvětově nejpopulárnější styl nabízí oblečený do češtiny. Je zde pojítek s metalem víc než se může zdát! Rozšíření obzorů! Doporučuji!
KILLER BE KILLED - Reluctant. Hero Ano, je to “prvoplánový superstar boyband”, ale to zúročení zkušeností z mateřských kapel a léta na pódiích a ve studiích dalo vzniknout populárně metalový písničkám, tohle má hrát v rádiích, v supermarketech… Tohle má být mainstream benchmark muziky. Kéž by to tak bylo.
Tomáš Mitura (SNĚŤ, VOLE)
Tenhle rok byl opravdu asi nejšílenějším rokem za celý život a přebíjí tím i roky nekonečného hedonismu na AVU a nebo roky, kdy jsem víc cestoval. Cestovat se teď dalo jen po Česku, a tak mě Himaláj (Vole) zasvětil do čundrování, díky kterému znám hezký místa i v okolí Prahy. Díky mé práci v divadle jsem si užíval takřka třičtvrtě roční volno, tudíž jsem se mohl věnovat kapelám a výtvarným věcem, tetování, přítelkyni. S Vole očekáváme v březnu-dubnu novou desku “Tohle není Prdel” (Stoned to Death) a se Snětí “Mokvání v Okovech”, která vyjde na švédském Blood Harvest, Headsplit Records (US) a Lycantrophic Chants (GER). Tímto se mně splnil i můj dětskej metalovej sen a nemůžu se dočkat na reakce přátel i veřejnosti. Chybí mi koncerty, ale takový to teď prostě je.
TOP 5 alb 2020
MIGHT OVER ROMANITAS - Bloody Winds / Hakkapeliitta. Tohle split obsahuje kapelu BLOODY WINDS, o které se dočtete i na Encyklopedii metallum. Druhá polovina je zcela neznámý projekt, který nenajdeš nikde. Label taky není popsán místem či podrobnější historií a z toho usuzuji, že se jedná o total raw black/punk underground, jak za starejch časů, co jsem ještě poslouchal BLOODHOUND GAND. Velké dík Hnisateli/John Kotel/Vojta za tenhle tip!
MHOR - Sgìth. V tomhle případě se jedná o kámoše Hrdlu, který je také známý jako ilustrátor a umělec. Tahle deska propojuje dnes již populární dungeon synth a folkové motivy z výletu na skotském Highlandu. Třetí deska mě příjemně potěší návratem k folkovosti, ale i ponaučením se z desky druhé, která je dost experimentální. První desku považuji za jednu z nejlepších věcí, co vůbec v Česku vznikly.
COMBAT FORCE - Never Stray. Band mně dost připomíná kapely z Detroitu, jako je třeba NEGATIVE APPROACH, s rozdílem, že tihle borci navlékají skinheadskej outfit a moc se neserou s texty. Obal jako by vypadl z příručky na RAC, nejlepší část je jezdec, co vyhání punx s mečem nad hlavou. Není to ovšem myšleno nijak pravicově, ale spíš s radikální HC nadsázkou, které není nikdy dost. Přímočará kopačka! Texty vážně doporučuji! Youth attack
BIB - Delux. Kapela, která u mě jen potvrzuje, že i ve škatuli “egg punku”, rozhodit solidně sandál jde. Progresivně jdou z kopavého hc punku do víc garážových pasáží, vše kořeněno delay zpěvem. Sleduji pravidelně každou desku a tahle je po předposledním 7” nejlepší věcí, co udělali. Podobnou kapelou je třeba GAG. Vydáno na Pop Wig.
SUBDUED - Over The Hills And Far Away. Kombinace AMEBIX a peace punku a já nedokážu říct, jestli tahle kapela je z 80s nebo z roku 2020. Tohle asi bude fungovat vždycky. Trochu mě zklamal výkon na K-Townu v Kodani, ale touhle deskou mě maj znova. Skvělý srozumitelný hymny. V kapele působí Jack Sabbat a Nicky Rat, kteří jsou pro současný metal/punkový svět důležitými výtvarníky trik, desek a komplet fetiše.
František Březina (label Magick Disk Musick, anketa Best Czech Vinyl Disk, Magick Musick festival)
Asi jako každýmu mi dal trochu nový pohled na stávající běžný život, možnost na okamžik se zastavit a uvažovat nad dosavadním konáním. Ovšem klid to byl jen zdánlivý. Aktivity lze v mým případě celkem operativně přelévat z jednoho kýble do druhýho, čili pokud máš to štěstí a můžeš to mít nastavený takhle variabilně, nebyl důvod jakkoliv polevovat v jízdě. Navíc eshopu a vydavatelství se koronavirová krize nijak zásadně nedotkla respektive pořád jedeme podle know-how "vydám to, i kdybych měla zkrachovat," jak mimochodem krásně řekla ke svý nový desce Lenka Dusilová, stejně jako se víceméně nedotkla ani dalších zaměstnání, kterým se souběžně věnuji. Nicméně jedním dechem dodávám, že rok 2020 mi vzal další část dosavadní iluze svobody, tj. člověk už tak sešněrovaný v kazajce pravidel této společnosti byl ještě více vázán, utahován, ba místy nekompromisně dušen. Byť lze všechny opatření víceméně chápat a – pokud nadobro nepláchneme do lesů – nelze je nedodržovat, tenhle efekt prostě vyplouval na povrch víc, než kdy jindy doposud. Stejně jako se potvrzoval fakt – a ten nepovažuju za mínus – že člověk je tvor velmi rychle přizpůsobivý a adaptabilní. Nebýt totiž této klíčové vlastnosti, už dávno bychom tady na Zemi jako lidstvo nebyli. Určitě jsem se v roce 2020 cíleně uklízel do dosud neprobádaných hlubin přírody, respektive rodných šumavských hvozdů, navíc častěji než kdy předtím, to ale zároveň může souviset s věkem, který v tomhle případě taky hraje svoji neoddiskutovatelnou roli; rozuměj okolo dvaceti diskutuješ se svými vrstevníky spíš po hospodách, po čtyřiceti pak spíš po lesích.
TOP 5 alb 2020 Nemožné vybrat! V jakém žánru? Tohle je Metalopolis, tak tedy v metalu, OK?! Vynechávám živáky (Autopsy, Kreator, Triptykon, Voivod, ad.), který by byly na samostatný žebříček, a dále desky, který jsem zatím neslyšel, ale určitě se na ně chystám (Napalm Death, aj.).
MACABRE – Carnival Of Killers. Trochu obávaná, ale o to víc nečekaná trefa do absolutního středu terče. Žádnej kolovrátek, jak se snad sem tam někde objevilo, ale zcela rafinovaně propracované skladby, které proti minulosti sice často velmi nápadně zpomalují až téměř zastavují, ale o to větší vychytávky v hudebních postupech a frázování celé album nabízí. Ta hudba je absolutním synonymem obávaného amerického venkova, děsí už jen jako soundtrack těch nebezpečných končin, o všech těch zločinech tam pramenících ani nemluvě. Zdánlivě rychle oposlouchatelná deska, která se jen tak neoposlouchá, ovšem je třeba ji naposlouchat.
STÄLKER – Black Majik Terror. Nelidskej tlak týhle heavy-speed metalový kapely z Novýho Zélandu, kterou jsem objevil před pár lety v Písku, pokračuje po zničujícím debutu druhou deskou, která za ním nepokulhává. V týhle rychlosti a srdečném napětí totiž kulhat prostě ani nejde.
LAHAR – Hra stínů. Jasně, není to album ale mini, ovšem jaký! Mnohý kapely by ze všech těchhle nápadů a především neutuchajícího živoucího ducha přítomnýho ve zdánlivě pouhých čtyřech thrashových nakládačkách a výprascích uvařily dvě a více alb. Pořád neskutečná kapela! Jestli jiný skupiny mají tzv. "tah na bránu" (tedy výraz, co jsem nikdy úplně nepochopil), tahle s tou samotnou bránou smýká po hřišti sem a tam, dokud ji nezdeformuje do "kulatý krychle".
SEPULTURA – Quadra. Sepulturu jsem nikdy nepřestal sledovat a Quadra mi tudíž najednou nepřijde jako jedna z nejlepších desek, jak to dnes má část znovu objevitelů této skupiny. Tahle kapela má za sebou mnoho etap a epoch a možná jen díky všemu tomu vývoji, změnám a variabilitě na všech frontách může (a samozřejmě je) po tolika letech stále zajímavá, vyhledávaná a sledovaná. Quadra není přímočará, je třeba ji věnovat čas a skladby se jako bonus vryjí o to hlouběji. Vůbec čas je to, co dneska mnoha deskám nejsme schopni věnovat v takové míře, jako když jsme s těmito dnes letitými kapelami začínali. Kolikrát více než na samotnou ranou nahrávku kapely přísaháme na to, že jsme tehdy měli víc času, aniž bychom si to vlastně uvědomovali, jestli mi rozumíte. Nicméně nahrávky z konce 80. a začátku 90. let prostě byly a jsou top, to je jasný a neměnný, ha ha.
HYPNOS – The Blackcrow. Bruno a spol. pořád skvěle! Tahle kapela si je dobře vědoma všech pomyslných latěk a klád, které si na svý cestě do pekla sebemrskačsky nastavovala a právě tak dobře ví, že nelze jít níž a už vůbec ne pod ně. Stejně jako nelze jít mimo žánr, který ovšem ve svých mantinelech nabízí stále jako prudce čerstvý zboží; jako právě utržený jablko ze středu rajské zahrady. Předpokládám, že už jste si taky utrhli a zatím alespoň zakousli.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.